Jen sotva tisícina našich občanů ví, co je to Bransouze. To totiž není ani belgický pivovar, ani zlá tropická nemoc, nýbrž železniční zastávka mezi Třebíčí a Jihlavou. Jméno této stanice vyvolává, v mém jinak mírumilovném příteli Jendovi, touhu vyhodit celé ministerstvo dopravy do povětří. Začalo to nevinně:Jednoho dušičkového dne si chtěl tento můj přítel z Ostravy zajet do Věžné u Pelhřimova, aby zde upravil a zvelebil hrob své matky. Nemaje auta, přivstal si a vyjel, obtěžkán věncem a květinami již v 7:12 rychlíkem do Brna v naivní představě, že do večera bude opět doma.
Z důvodu objížděk Přerov-Olomouc a Prostějov-Nezamyslice, posbíral cestou více než hodinové zpoždění, což zapříčinilo, že mu ujel vlak do Jihlavy. Byl nucen čekat na peróně, v zajetí svých květin a věnce, sto minut na příští vlak, který ho ovšem dovezl jen kousek za Třebíč do stanice jménem Bransouze. Tak tohle by snad nakrklo i klidné Francouze.
Zde bylo cestujícím suše oznámeno, že musí přestoupit na autobusy do Luk nad Sázavou a tam si opět přestoupit do vlaku na Jihlavu. Na dotaz vypěnivšího přítele Jendy, zda nebude muset ještě někde přesedat na vory, mu bylo rozvernou průvodčí řečeno: „Co se čílíte, pane, my jsme jen České dráhy a žádnej Boing.“ Jenda nato: „Jestli mi díky vašim výlukám ujede v Jihlavě vlak na Tábor, tak bude tenhle věnec ležet na hrobě ředitele vašich slavných drah!“
Jenda tušil správně, vlak mu skutečně ujel. Vzteky zcela bez sebe, si uložil své zahradnictví do úschovny, načež v restauraci u piva když se trochu uklidnil, začal uvažovat:„I kdybych příštím vlakem nakrásně dojel bez dalšího zpoždění na místo určení, dorazil bych na hřbitov ve Věžné, celkem po třinácti hodinách cestování, až ve čtvrt na devět, tedy v úplné tmě. Upravovat hrob v noci je nesmysl, mohl bych být místními občany považován za ducha Barnabáše a navíc bych se pak neměl kde vyspat.“
Po zralé úvaze se tedy rozhodl změnit svůj plán a odjel vlakem do Prahy, zde přesedl na vlak do Jinců a zamířil na statek ke svému bratrovi, aby se u něj v klidu vyspal. Řekl si, že do Věžné pojede až druhý den, neboť si pomocí trojčlenky vypočítal, že když mu dnes 320 km trvalo 13 hodin, pak zítra do Věžné těch 160 km bude trvat jen 6,5 hodiny, což je dokonce méně než let do New Yorku. To ho dokonale uklidnilo.
Když ho nic netušící bratr uviděl ve dveřích upachtěného a obaleného věncem a hřbitovním kvítím, zvolal: „Čoveče, brácho, co blbneš, dyť já sem eště nenatáh‘ brka!“
Jenda jen vztekle procedil skrze zuby tuto záhadnou otázku: „Brácho, víš ty vůbec co to je Bransouze?“
