21 prosince 2018

ADVENT a penízky z nebe


Jednou jsem se odněkud vracel domů vlakem a když jsem vystoupil na Hlavním t.j. Wilsonově nádraží, zamířil jsem rovnou ke schodišti do metra. Vtom jsem si ale uvědomil, že nemám jízdenku na metro a tak jsem se začal rozhlížet, kde ji koupit. Všiml jsem si jedné na místě stojící, zcela obyčejné staré paní. Byla tak trošku nahrbená, ale mile se tvářící.  Měla ve dlani trochu drobných a prstem  je 
opatrně přepočítávala. Pak popošla o pár kroků a namáhavě se sehnula. Našla na zemi jakousi malou drobnou minci, odhaduji €uro pěticent. Stoupl jsem si trochu stranou, aby si nevšimla, že ji pozoruji, a začal jsem si, tak pro sebe uvažovat: Ta paní asi není moc bohatá, když jí stojí zato se namáhavě shýbat pro nějaký šesťák a bylo na ní vidět, jak je šťastná, že ho našla. Začala si mince znovu přepočítávat... 

Dostal jsem momentální nápad. Sáhl jsem si do kapsy a nahmátl tam trochu drobných, včetně dvaceti a desetikoruny. Byl Advent a najednou mě to začalo nutkat udělat dobrý skutek. Bez rozmýšlení jsem šel k té paní a oslovil ji: „Paninko, doufám, že se neurazíte, když vám tady přidám pár drobných" a přesypal jsem ty drobné do její otevřené dlaně.

Zůstala na mne beze slova překvapeně koukat, ve tvářích úsměv a v očích radost. Věděl jsem tedy, že to nebylo ode mne faux-pas, čehož jsem se obával, otočil jsem se a s vědomím dobrého skutku odcházel. Po pár krocích jsem se ohlédl a vidím, ta paní tam dosud ještě stojí konsternovaně, drží plnou hrstičku drobných v ruce a hledí za mnou. Vrátil jsem se zpátky k ní a vidím, že má slzy v očích...
„Paninko, copak je Vám, proč pláčete?  Bolí vás něco?", zeptal jsem se jí.
„Ale já nepláču, pane, to jsou jen slzy štěstí!", řekla mi. Nemohl jsem to hned pochopit, že takovou maličkostí se dá způsobit taková radost druhému člověku. Sáhl jsem rychle do náprsní kapsy pro peněženku a vytáhl papírovou dvoustovku: „Tady máte, ještě něco navrch..." a hodlal se rychle vzdálit z místa činu.

"Pane, vy jste moc hodnej - vy jste anděl!" řekla mi to tak vroucně, až mi to bylo trochu trapné...
"Ne, to opravdu nejsem, paninko, ale to víte – je Advent, no  a k němu patří i dobré skutky. Bylo mi trapně a tak jsem se s ní urychleně rozloučil s přáním dobrého zdraví a zmizel v davu...

Když jsem to později vyprávěl svým známým, tak tito mi málem vynadali: „Co blbneš, ta bába má jistě taky svoji penzi, jako ty. Ta jenom působí rafinovaně lidem na city a co myslíš, pak to stejně někde prochlastá!  Já to znám, co je tohle za báby..."
„Tomu já nevěřím," oponoval jsem, " ta její radost určitě nebyla hraná, ale i kdyby to prochlastala, jak suverénně tvrdíte, tak toho nelituju, protože pravděpodobnost, že jsem jí způsobil opravdu radost je pro mne důležitější, než nějaké podezírání z rafinovanosti. Oba nade mnou jen kroutili hlavou a ťukali si na čelo...

"Přátelé, mezi námi je ten rozdíl, že vy jste odchováni kádrováky a diktaturou proletariátu. Já jsem za těch 27 let života na západě, zcela nevědomky podlehl převýchově a sice žitím mezi jinými lidmi, co druhé lidi nepodezírají, ani nekádrují a přijmou je jednoduše za své známé, což v našem zprzněném světě bude ještě dlouho, dlouho problémem..."

https://www.youtube.com/watch?v=ICVryHXtEI0 ....To jsou penízky z nebe, hrané a španělsky zpívané vynikajícím umělcem, málo známého jména.  Ovšem stojí za to, tuto dojemnou scénku pozorně sledovat a neznalost španělštiny naprosto nevadí:  hudba a pohyb řeknou úplně vše...

Žádné komentáře: